Saturday, 19 November 2016


Eliška rok a dva měsíce statečně a trpělivě bojovala s novou a velice zákeřnou formou rakoviny a stále doufala v nemožné, ač podvědomě věděla (na rozdíl od nás), že konec se neodvratně blíží. Nakonec v nerovném boji prohrála 9. srpna 2016. V náručí svých rodičů vydechla naposledy krátce po půlnoci. Jedinou útěchou je nám jistota, že se s ní jednou opět shledáme.

Eliško, děkujeme ti za to, že jsi byla a stále jsi…
Jo a všechno nejlepší k tvým dnešním patnáctým narozeninám!
Otosan

Thursday, 23 June 2016

Duše blázna



Venku se stmívá,
den už končí.
Všechny to uspává,
jenom blázen tančí.

Kdo je vlastně blázen?
A kdo normální?
Každý je hned do špatného pytle házen,
povrchností to zavání.

Proč se lidé
k bláznům chovají tak špatně?
Proč mé myšlenky jsou šedé
a píšu samé básně?

Co když právě blázni
mají duši v pořádku?
Co když jen chtějí slyšet: "Lehni,
přečtu ti pohádku"?

Sunday, 12 June 2016

Aktuality za poslední dobu..

Zdravím,
už jsem nějakou dobu nenapsala žádný článek. Není to tak, že bych nechtěla, spíše jsem nějak nezvládla nebyla schopná nějaký vydat. Vtipné je, že teď tu píšu článek na mobilu a nějak nic neřeším. Stalo we toho celkem dost. Byla jsem na dvou operacích, obě byly zbytečné, začala jsem se bavit s jednou holkou, která se neuvěřitelnou rychlostí změnila v opravdu dobrou kamarádku, naopak jsem se přestala bavit s pár lidmi, o kterých jsem si dříve myslela, že je nikdy nechci ztratit. Také musím zmínit to, že mám naplánovanou svoji vlastní výstavu obrázků, což i napsané vypadá neuvěřitelně a taky to pro mě neuvěřitelné je, i když se obrovskou rychlostí blíží. Musím zmínit i to, že jsem si začala psát s jedním super klukem, kvůli němu také píšu tento článek, protože se překvapivě stal fanouškem mého blogu.
Zmiňuji samé dobré věci a přitom se neustále dějí i ty špatné. Jednoho malého chlapečka, kterému je pouze jeden rok, na onkologii poslali domů umřít. Vím, že takové věci se dějí pořád, ale tohle mě obzvlášť zasáhlo, protože jeho mamince říkali, že už jen jedna chemoterapie a bude úplně zdravý. Ale zjistilo se, že ho léčili na něco jiného. Byla jsem z toho všeho v šoku. Aby toho nebylo málo, jely jsme s mamkou v sanitce s jednou holkou, která se léčí už šest let. Její maminka nám říkala, že úplně všichni, se kterými se před těmi šesti lety přátelili, svůj boj prohráli. Proč? Nechci na vás přenášet negativní náladu, ale když už tu zmiňuji aktuality, musím napsat, že má psychika na tom moc dobře není. Naštěstí, pár věcí mi pomáhá. Třeba to, že si píšu s tím už zmiňovaným super klukem nebo to, že má taky blog a začal na něm být zase aktivní. Taky mi obrovskou radost udělalo to, že za mnou dnes přišla také již zmiňovaná kamarádka a vyrobila mi malou knížečku s nádherným věnováním, plnou nejrůznějších nádherných citátů. Taky mi dělá radost moje kočka, což zní možná celkem jako šok, protože jsem o své naprosto úžásné Cassiopeie ještě nic nenapsala, ale plánuji článek. Abych nezapomněla, jsem šťastná i z malé květiny, kterou jsem si utrhla u nemocnice a dává mi pocit, že mám aspoň trochu přírody v pokoji.
No nic, to už bude pro dnešní článek vše, není to nic propracoveného, protože opakuji, píšu ho na mobilu :D
Mějte se krásně a buďte šťastní :)
Eli Tmtw

Tuesday, 12 April 2016

Naděje

Zdravím,
poslední dobou pořád skládám básně, tak jsem se rozhodla jednu z nich přidat. Třeba někdy přidám i nějaké další.

Noc je ještě mladá,
pojď a uctívej ji.
Stejně jak květina uvadá,
nečlověk ztrácí naději.

U okna sedí,
dívající se na světla v dáli.
Modří už vědí,
že v něm nostalgii vzbudily.

Nadechne se pořádně,
do reality se vrátí.
Vzpomínky zněly úžasně,
teď se zase trápí.

Proto tady sedí,
poslouchá kapky dešťové,
tahle noc patří,
mezi noci seriálové.

Třeba v dalším díle,
nečlověk začne věřit zase,
že jednoho dne náhle,
onen noční tvor uzdraví se.

Další článek o hudbě

Zdravím,
dnes jsem si procházela staré články ještě na minulém blogu a našla jsem dva roky starý článek o hudbě, co jsem poslouchala. Uvědomila jsem si, že před rokem jsem psala o hudbě článek i sem, tak jsem si řekla, že přece jen je to článek už rok starý, tak bych mohla napsat něco aktuálnějšího.
Jistě, nemůžu sem vypsat všechny mé oblíbené písničky, takže prostě vyberu ty, co poslouchám nejvíce. Takže, asi začneme.

Lana Del Rey
Řeknu vám, to je hudba mého života. Lana má naprosto úžasné texty, nádhernou hudbu a samozřejmě nádherný hlas. Poslouchám ji pořád.

Born To Die
Blue Jeans
Young and Beautiful
Summertime Sadness
High By The Beach
Dark Paradise
Diet Mountain Dew
Serial Killer
Ultraviolence 

Friday, 8 April 2016

Mé oblíbené seriály 1. část

Hi,
tento článek je snad jediný, o kterém mám úplně jasno, co budu přesně psát. Já jsem totiž neskutečný fanatik seriálů a sleduji jich celkem dost. Takže asi začneme.

1) How I met your mother 
Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů. Když vidíte prvních pár dílů, zdá se vám to jako obyčejná komedie, ale jako jedna z mála komedií to má opravdu příběh. Dívám se na něj když jsem smutná, když jsem šťastná, když jím... Celý seriál (9 sérií) jsem viděla několikrát, některé mé oblíbené díly i 10x. Je to o tom, že Ted se snaží najít svoji pravou lásku. Bydlí se svými přáteli Marshallem a Lily, kteří se právě zasnoubili. K tomu je tam jeho kamarád Barney, který rozhodně nehledá vztah delší, než na jednu noc. Možná to takhle skvěle nezní, neumím moc popisovat, když nad tím tak přemýšlím... Ale je to vážně skvělý seriál, jen ty první dvě série jsou slabší než ty ostatní, ale tak už to u dlouhých seriálů bývá. U (nejen) posledního dílu si i pobrečíte.


Friday, 11 March 2016

O štěstí

Zdravím.

Stále častěji vidím lidi jak jdou po ulici, sluchátka v uších, mobil v ruce a pohled bez emocí na tváři. Neříkám, že na sluchátkách nebo mobilu je něco špatného, ale je mi líto toho pohledu.
Právě sedím doma, poslouchám hudbu a jsem šťastná. Ale jak je možné, že já se smrtelnou nemocí jsem šťastná, ale lidi venku pořád smutní?

Řeknu vám, myslím si, že mám přece jen v něčem štěstí. Ano, může to znít hodně absurdně, ale uvědomila jsem si, že sice jsem na celou tu nemoc sama, ale vlastně sama nejsem. Mám naprosto úžasné přátele, kteří jsou, i když mě nevídají každý den, pořád se mnou.

Hodně jsem se za posledního víc jak půl roku změnila, říká mi to hodně lidí. Předtím jsem byla jedna z těch prázdných tváří bez emocí, která jde a nevšímá si okolního světa. Byla jsem někdy hodně zlá na lidi, na kterých mi záleží. Nechápu, jak je možné, že se mnou vydrželi, ale strašně si toho vážím.

Víte, když se vám něco špatného stane, třeba jako mně, zjistíte, kdo je opravdu váš přítel a kdo ne. Někdy vás to překvapí a zjistíte, že někomu, koho jste ani za kamaráda nepovažovali, na vás záleží víc, než někomu, koho jste za kamaráda považovali a můžete si připadat, jak kdyby vám někdo vrazil nůž do zad.
Ale o tomto jsem vůbec nechtěla psát.

Buďte šťastní, protože můžete chodit. Buďte šťastní, protože můžete vidět. Můžete cestovat, chodit po městě, jít do lesa. Dělejte věci, které vás dělají šťastnými. Važte si maličkostí. Neberte zdraví jako samozřejmost. Místo prokrastinace na počítači dělejte něco, co vás baví. Běžte ven s přáteli. Nedělejte si nic z idiotů, kteří vám nic nepřejí.
Pokud vám něco nevyjde, neutápějte se ve smutku, ale myslete na věci, která se vám povedly.

Buďte šťastní.
Eli Tmtw