Jop, čas stále běží dál. Asi si hlavu můžeš ukroutit nad tím, jak zbytečně zde maříme vybudované hodnoty a ve jménu nového náboženství C-19ové hysterie ničíme lidství a naši civilizaci. Ano, je to směšné a zároveň tak strašné… Jsi v našem srdci, Eli. Všechno nejlepším k Tvým krásným 20. narozeninám! Užij si je, Bambulko… Otosan & Okasan

Stále na Tebe myslíme, Eli. Chybíš nám. Všechno nejlepším k Tvým dnešním 19. narozeninám! Užij si je, Bambulko… Otosan & Okasan

Papír
Eli Tmtw

Byla jsem doma, schovaná v koutě.

Naštvaná na všechny, co si užívají poutě.

Proč? Vždyť stačí jen otevří knihu úkolů

a vytáhnout hromadu prázdných papírů.

Až se vrátí, budou mi vyprávět

jak nyní vypadá ten krutý svět.

Nechci je vidět, nechci to poslouchat.

Tu pouťovou mánii.

Já chci jen naslouchat

té klidné harmonii.

Kdy konečně liddstvo pochopí,

že e-mail jim nevydá

radost, když rozlepí obálku,

která tolik štěstí dá.

Pověsti lidí toho tolik změnily.

Ale počítač přece vydává zvuk,

jako kdyby zvonily!

Jsem skrčená v koutě, v rohu místnosti,

už jen s jedním papírem.

To ale nestačí do budoucnosti.

Zůstala minulost skrytá v papírech.

Já jediná ji dávala do poznámek…

Eliško, všechno nejlepší k tvým dnešním osmnáctým narozeninám! Měj se tam moc hezky, tam kde nyní jsi. Máme tě moc rádi…

Otosan & Okasan

Eliška rok a dva měsíce statečně a trpělivě bojovala s novou a velice zákeřnou formou rakoviny a stále doufala v nemožné, ač podvědomě věděla (na rozdíl od nás), že konec se neodvratně blíží. Nakonec v nerovném boji prohrála 9. srpna 2016. V náručí svých rodičů vydechla naposledy krátce po půlnoci. Jedinou útěchou je nám jistota, že se s ní jednou opět shledáme.

Eliško, děkujeme ti za to, že jsi byla a stále jsi…
Jo a všechno nejlepší k tvým dnešním patnáctým narozeninám!

Otosan

Duše blázna

Venku se stmívá,
den už končí.
Všechny to uspává,
jenom blázen tančí.

Kdo je vlastně blázen?
A kdo normální?
Každý je hned do špatného pytle házen,
povrchností to zavání.

Proč se lidé
k bláznům chovají tak špatně?
Proč mé myšlenky jsou šedé
a píšu samé básně?

Co když právě blázni
mají duši v pořádku?
Co když jen chtějí slyšet: "Lehni,
přečtu ti pohádku"?

Aktuality za poslední dobu..

Zdravím,
už jsem nějakou dobu nenapsala žádný článek. Není to tak, že bych nechtěla, spíše jsem nějak nezvládla nebyla schopná nějaký vydat. Vtipné je, že teď tu píšu článek na mobilu a nějak nic neřeším. Stalo we toho celkem dost. Byla jsem na dvou operacích, obě byly zbytečné, začala jsem se bavit s jednou holkou, která se neuvěřitelnou rychlostí změnila v opravdu dobrou kamarádku, naopak jsem se přestala bavit s pár lidmi, o kterých jsem si dříve myslela, že je nikdy nechci ztratit. Také musím zmínit to, že mám naplánovanou svoji vlastní výstavu obrázků, což i napsané vypadá neuvěřitelně a taky to pro mě neuvěřitelné je, i když se obrovskou rychlostí blíží. Musím zmínit i to, že jsem si začala psát s jedním super klukem, kvůli němu také píšu tento článek, protože se překvapivě stal fanouškem mého blogu.
Zmiňuji samé dobré věci a přitom se neustále dějí i ty špatné. Jednoho malého chlapečka, kterému je pouze jeden rok, na onkologii poslali domů umřít. Vím, že takové věci se dějí pořád, ale tohle mě obzvlášť zasáhlo, protože jeho mamince říkali, že už jen jedna chemoterapie a bude úplně zdravý. Ale zjistilo se, že ho léčili na něco jiného. Byla jsem z toho všeho v šoku. Aby toho nebylo málo, jely jsme s mamkou v sanitce s jednou holkou, která se léčí už šest let. Její maminka nám říkala, že úplně všichni, se kterými se před těmi šesti lety přátelili, svůj boj prohráli. Proč? Nechci na vás přenášet negativní náladu, ale když už tu zmiňuji aktuality, musím napsat, že má psychika na tom moc dobře není. Naštěstí, pár věcí mi pomáhá. Třeba to, že si píšu s tím už zmiňovaným super klukem nebo to, že má taky blog a začal na něm být zase aktivní. Taky mi obrovskou radost udělalo to, že za mnou dnes přišla také již zmiňovaná kamarádka a vyrobila mi malou knížečku s nádherným věnováním, plnou nejrůznějších nádherných citátů. Taky mi dělá radost moje kočka, což zní možná celkem jako šok, protože jsem o své naprosto úžásné Cassiopeie ještě nic nenapsala, ale plánuji článek. Abych nezapomněla, jsem šťastná i z malé květiny, kterou jsem si utrhla u nemocnice a dává mi pocit, že mám aspoň trochu přírody v pokoji.
No nic, to už bude pro dnešní článek vše, není to nic propracoveného, protože opakuji, píšu ho na mobilu :D
Mějte se krásně a buďte šťastní :)
Eli Tmtw

Naděje

Zdravím,
poslední dobou pořád skládám básně, tak jsem se rozhodla jednu z nich přidat. Třeba někdy přidám i nějaké další.

Noc je ještě mladá,
pojď a uctívej ji.
Stejně jak květina uvadá,
nečlověk ztrácí naději.

U okna sedí,
dívající se na světla v dáli.
Modří už vědí,
že v něm nostalgii vzbudily.

Nadechne se pořádně,
do reality se vrátí.
Vzpomínky zněly úžasně,
teď se zase trápí.

Proto tady sedí,
poslouchá kapky dešťové,
tahle noc patří,
mezi noci seriálové.

Třeba v dalším díle,
nečlověk začne věřit zase,
že jednoho dne náhle,
onen noční tvor uzdraví se.